[...]

Bolest je tedy něco, čemu se chce člověk vyhnout.  A to je jistě v pořádku. Bolest patří k obranným mechanismům těla. Udržuje bdělost a varuje před činností způsobující poškození nebo zničení těla. Také vede k pohybu. Bolest působí tímto způsobem jak na těla zvířecí, tak na těla lidská.

Bolest má však jednu velmi důležitou úlohu. Ona je učitelkou vlastní osobnosti tvora. Zvířeti pomáhá rozvíjet pud a získávat nové zkušenosti. U člověka však jde ještě hlouběji. Vede ho k hledání širších souvislostí. Ať již je to v té nejjednodušší formě, kdy hledá pomoc u jiných lidí a v jejich názorech, nebo, je-li pokročilejší, již sám zkoumá vlivy svých vnitřních postojů na vznik a trvání bolesti.

Bolest je tedy sice nepříjemná, ale zcela jistě užitečná a v některých případech může být i inspirující a vedoucí vzhůru.

Pod tímto úhlem bychom lehce mohli dojít k názoru, že by se bolest snad ani neměla léčit a tišit, když je tak užitečná. K tomu je však nutné podotknout, že déle trvající a příliš intenzivní bolest vede k otupění a rezignaci, její pozitivní vliv tedy mizí. Dokonce i dlouhodobé hloubání o nemoci může vést do myšlenkové smyčky a sebestředného úhlu pohledu, který nemoc ještě posiluje.

Využijme požehnání bolesti jako impulzu k zastavení, rozhlédnutí se i k zamyšlení. Ale všeho s mírou. Nestaňme se hloubaly ani schematiky, kteří vidí sebe i svět v matematických definicích, neboť celou šíři života je možno vytušit jen srdcem, citem, nikoliv hloubajícím rozumem.

Ať nás každá bolest něčemu novému naučí, pak bude vždy jen a jen k užitku.

Související literatura:

Rokyta Richard:  Bolest a jak s ní zacházet

Madžuková Jarmila: 100+1 přírodních rad na bolest hlavy

Ramík Kamil: Cviky na vaši bolest

Hnízdil, Šavlík: Bolesti zad

Hnízdil, Beránková: Bolesti zad jako životní realita